Repertoár

Nové nastudování choreografie Aleny Skálové, kterou připravila s autorem hudby Josefem Krčkem pro svůj tehdejší soubor Chorea Bohemica. Josef Krček přepsal hudbu pro nástrojové složení muziky Gaudeamus VŠE, doprovod zajíců pak nově připravil Marek Janata.

Premiéra části pořadu: 7.12. 2013 Divadlo U Hasičů, Praha

Měla žena muže, ten se smrti bál, proto celý týden doma nebýval, v hospodě býval. Rozpustilá choreografie vychází z textu písně. Je závěrečnou prací dvouletého studia Školy folklorních tradic, kterou pořádá ÚLK Strážnice a NIPOS Artama.

Choreografie na taneční píseň Kdo chce být starostou v Malešici (se známou melodií Kdyby se dřeváčky šněrovaly), zapsanou Františkem Homolkou a uvedenou ve sbírce Lidové písně z Prahy.

Fotogalerie

V lidových písních se méně setkáme s tím, že ona nechá jeho, v životě však běžně. V publikaci „Lidové písně z Prahy ve sbírce Františka Homolky“ končí textem „Jak živ jsem si nepomyslel, že já Tvůj nebudu“ píseň, která inspirovala k následující choreografii. Co bylo důvodem rozchodu? Jiný mládenec, nedostatek souladu, mladická nerozvážnost, zákaz rodičů, rozdíl věků, nedostatek zkušeností… o tom se v písni nic neříká a je na každém, jak si představí. Stejně tak rozmýšleli důvody rozchodu i autoři ukázky. Píseň k navazující choreografii ženských pak našli v časopise Český lid.

Choreografie Staropražské tance vznikla pro Strážnici 2016 rekonstrukcí a doplněním staršího úspěšného souborového čísla. Bylo docela náročné přepnout z obkročáků, polek, mateníků do oněch let, kdy se tančil paták, potápka, zněly písně Na Pankráci, na malým vršíčku, na Břežanku do Vršovic chodili pardálové a kdy, jak v knize „Zábava a slavnosti Staré Prahy“ uvádí Zdenek Míka, že popularitu získal „egyptský“ pochod Karla Pospíšila Bai-kai-lai, zpívaný během jubilejní výstavy roku 1908 a nazvaný podle stolní společnosti, která se tam scházela ve výstavní restauraci U Slona.

Chodská kolečka, polka, mateníky obsahuje ukázka chodských tanců. Číslo doplňuje souborové choreografie Po prádle, Jarní dívčí tance.

Průvod s lucerničkami a zvony, modlitba, kterou ruší husy, koleda mnichů, koulovačka, rozdání peněz chase, potancování a odchod za další službou. Inspirací k choreografii Na den sv. Martina byl obrázek a píseň mnichů v knížce Putování do Betléma výtvarnice Renaty Fučíkové a muzikanta Josefa Krčka. Zimní nálada a vybrané svatomartinské zvyky dávaly pak možnost pohybového zpracování, práce s výrazem a propojení hudební, taneční a pěvecké složky souboru.

Tancem tří generací, které se na scéně prolínají, si choreograf připomíná léta svého tancování od mládí po dnešek. Tanec nazval Ohlédnutí. Výchozím materiálem mu byly jižní Čechy. V roce 2017 přijal nabídku a na vánočním večeru souboru zatančil se svou ženou Milenou nejstarší pár.

Hudebně taneční kompozice volně inspirovaná motivikou a interpretační tradicí lidových balad i poetikou a výrazovými prostředky tradičního lidového divadla. Hudební zpracování je ohlasem oblíbených postupů pozdního „kantorského“ baroka.

Přízračná atmosféra i humor adventní obchůzky s koledou v předvečer svátku sv. Lucie ve scénickém zpracování, které vedle lidových motivů využívá prostředků výrazového tance. Jednotícím principem je pokročilá práce s časem, hudebním i pohybovým rytmem, výrazem a propojení hudební a taneční složky souboru.

Choreografie Aleny Skálové z roku 1979, kterou připravila pro svůj tehdejší soubor Chorea Bohemica byla rekonstruována na požádání Martina Packa pro pořad Magická zahrada, jehož byl na Strážnici 2013 autorem. V souboru Chorea Bohemica byla součástí pořadu Jarní pastorále. „Pastýřské zaříkání nese na sobě znamení prastarých pověr a magie, ale ukazuje i lidskou vůli a schopnost bránit se zlým silám – komentář programu“ uvádí se k této choreografii v knize Alena Skálová – fenomén choreografie.

Autora choreografie Jiřího Pittera zaujala píseň Už jsou vojáci za Čimelicí, kterou v rámci spontánní jam session hráli muzikanti Gaudeamu v šatně na Setkání pražských lidových muzik v roce 2009. Jirka nabídl, že připraví pro taneční skupinu Gaudeamu chlapecký tanec, který později rozšířil i o párový tanec inspirovaný jihočeskými koly a stále silnými pocity z tvorby Aleny Skálové. Pro první část bloku jsou použity vojenské písně z pomezí jižních Čech a Prácheňska zapsané Karlem Jaromírem Erbenem, pro druhou část pak kolečkové motivy z pomezí jižních Čech a Vitorazska sebrané Čeňkem Holasem. Kostýmy navrhla Helena Pěkná s využitím krojů a doplňků ze souborového fundusu.

Putování pro všechny, kdo se nebojí objevovat neznámé krajiny okolo sebe i v sobě.

Rekonstrukce tanců z pořadu Bláznův den aneb Alabošský muzikál z repertoáru souboru Chorea Bohemica, premiéra 1971. Pořad na motivy staročeských her na konci masopustního období, po němž následovalo 40 dní půstu. Připravila Věra Fenclová, pohybová spolupráce Tomáš Sychra. Hraje Musica Bohemica, mluví pánové Hlinomaz a Lohniský, Chorea Bohemica. Helena Pěkná částečně rekonstruovala kostýmy Jarmily Hojdové a částečně navrhla a vyrobila nové. Připraveno k nedožitým 80. narozeninám Aleny Skálové.

Samostatný malý blok tří českých tanců (Mateníky, Sousedská, Skočná) připravený pro přehlídku Prameny v roce 2005 v Tuchlovicích. Navazuje, doplňuje blok Východočeské a západočeské písně a tance.

Hudebně pěvecký pořad navazující na Písničky ze čtyř soudků. Tentokrát ze soudku vojenského, inspirovaný též ještě povinnou vojenskou službou Marka Janaty.

Lidové obřady, slavené v den, kdy církev světí památku narození sv. Jana Křtitele, sahají do dob předkřesťanských. Byl to obřad na oslavu letního slunovratu, obřad prastarý, společný všem národům indoevropským. Při letním slunovratu se ocitne slunce na výši své moci a je tedy nejvhodnější příležitost vzdát čest jeho velebnosti. Je pochopitelné, že se to nemohlo dít jinak, než uctíváním jeho hmotného obrazu – ohně. Uvedeno pod názvem Svatojánské variace.

Masopustní tradice se udržuje na vesnicích a městečkách i v řadě velkých měst téměř v celé Evropě. Všude má své zvláštnosti, ale i společné rysy – průvody maskovaných lidí, nevázané, rozpustilé, někdy však i škodolibé a zlé veselí. Geneze této obyčejové tradice zůstává ještě stále zahalena tajemstvím. Lákalo nás toto tajemství odkrývat, uchopit tento zajímavý útvar po našem, najít v něm nejen minulost, ale i to, co kontinuálně pokračuje, tedy příběh věčný, nikdy nekončící. Příběh o lidských chybách, pomýleních a odpuštění.

Komponovaný hudebně-pěvecký pořad českých lidových písní, rozdělený do čtyř tematických celků – soudků. Sedlácký, vojenský, milostný a veselý soudek vám společně povypráví o těžkém, ale i veselém životě našich předků.

Tance z různých částí Čech, které, pospojovány tématickými písněmi, tvoří zajímavý obraz lidových radovánek i starostí. Obsahuje jednotlivá taneční a hudebně pěvecká čísla, v ostatních komponovaných pořadech nezařazena.

Alena Skálová vždycky dokázala ze svých svěřenců dostat výraz niterných prožitků, hlubinných dispozic člověčích impulsů a prožitků, o kterých sami nositelé netuší, že jsou jich schopni. Na nich pak choreografka rozvádí své kouzelné hry kontrastů, nadsázky, vtipu a někdy i kruté satiry, stejně jako průzračnosti a škádlivosti mládí nebo životem zdrsněného životního vyznání. Folklor 5/97

Suita vyjadřující vztah českého člověka k jídlu a pití.

Suita s vánoční tematikou. Písně a prastaré tance, zrekonstruované podle obrazů ze života prostých lidí. Celek je zakončen působivým živým Betlémem.

Čerti jsou oblíbenými postavami českých pohádek, lidových písní i přísloví. Bývají často zosobněním těch horších vlastností člověka a zároven varují před tím, kam až ho tyto vlastnosti mohou přivést. V naší Čertovské suitě uvidíte, jak si s čerty poradí nebojácný chasník, jak čerti straší tři venkovské holky, jak tancují svou čertovskou polku. Sami se přesvědčíte, že uspat malého čertíka je úkol skoro i nad čertovské síly. A na závěr jedno varování: lidé se vztekají, zlobí, nadávají… – a právě tehdy „čerti se radujou“. Na motivy písní a říkadel: Když jsem šel do nebe, Nikdo se tak dobře nemá, A já pořád kdo to je, Kolíbala bába čerta, Jsou mlynáři, jsou.