Rok 2013

Samostatné vystoupení muziky se tentokrát trefilo do prvního jarního dne, i když počasí se příliš jarně netvářilo. Pokusili jsme se ho tedy písničkami trochu povzbudit. Následující dny bohužel ukázaly, že jsme příliš úspěšní nebyli, ale zážitek z vystoupení nám to určitě nepokazilo. Hostem byla letos Lidová muzika z Chrástu pod vedením Vojty Kouby, který si tak neodpočinul a hrál ve všech částech programu. Vzhledem k nesporným kvalitám chrásteckých měli někteří z nás trému, ale možná byl konečný výsledek o to lepší. Alespoň já jsem si hraní užila a zanechalo ve mně dobrý pocit.

Muzika Gaudeamu sáhla při výběru do starších i novějších písní, některé jsme si také vypůjčili od zpěváčků z roku 2012. Chrástečtí pak zařadili výběr písniček z nového CD Sulislavský kostelíček. Zahrál si s nimi i náš šéf Marek a také tanečnice Anička, kteří se na nahrávce podíleli.

Závěr patřil oběma muzikám ve společných písničkách a také klarinetovému duu Čestmírů – klarinetovou polku Josefa Krčka si s Čestmírem Koubou přišel zahrát Čestmír Preslík z Malé české muziky.

Tuchlovická pouť patří k akcím, na kterých Gaudeamus ještě nechyběl. A to už je to festival plnoletý. Hlavní festivalový program proběhl jako obvykle v sobotu dopoledními animacemi na náměstí před hospodou. Jako vždy muzikanty krásně nazvučil Jirka Svoboda.

Po animacích jsme běželi zkoušet na odpolední hlavní program. Ten začínal ve dvě hodiny, a tak jsme se po obědě rozprchli na kafíčko, zmrzlinu, medovinu nebo na místní pouťový trh. První část odpoledního programu se nesla ve znamení svatých, každý ze souborů si tedy připravil vstup, který nějakého svatého připomínal. Gaudeamus přispěl tancem Hasiči, poctou sv. Floriánu – patronovi hasičů, a ukázkou tanců ze Svatojánského pásma.

Jen s malou přestávkou pokračovalo představení programem s názvem Jablko nepadá daleko od stromu, který ukázal, jak v jednotlivých souborech přechází lidová muzika, tanec a zpěv z generace na generaci. Tady jsme se blýskli starým dobrým tancem Po prádle, ve kterém tancovaly matky s dcerami – Martina a Veronika Krajských a Jana a Tereza Svobodových, Lucka Krištoufková bohužel pro nemoc s maminkou Ivou tancovat nemohla. Zpěvem pak přispěli dcera zpěvačky Ivony Líza a Markův syn Martin.

Letos dokonce přálo i počasí, až večer se přehnala obrovská bouřka, nicméně i tak jsme si to opět báječně užili.

Už po několikáté se vydala muzika souboru Gaudeamus na finálové klání folklórních zpěváčků do 15ti let, které se tradičně koná v lázních Velké Losiny. Naše muzika doprovázela děti nejen z regionů českých, ale i z Hané a Horácka, Na akci se většinou hodně těšíme, i když bývá náročná, a to zejména pro Marka, který si musí lámat hlavu s organizací i úpravou písniček.

Víkend začíná vždy v pátek odpoledne zkouškami zpěváčků, zjišťováním síly hlasů, požadovaných temp písniček, ale i setkáním se známými tvářemi z loňského roku. Zkoušky probíhají ve dvou částech, takže si muzika příliš neodpočine. Večer pak vystupuje v sále Eliška muzika BROLN, jehož část zde doprovází zpěváčky z regionů moravských (s vyjímkou Hané a Horácka). Někteří z nás zvolili tento umělecký zážitek, jiní byli přízemnější (třeba já) a navštívili místní hospůdku vařící si vlastní pivo.

Sobota patří semifinálovému kolu. Zpěváčci jsou rozděleni podle abecedy celkem do čtyř skupin (dvě s Gaudeamem, dvě s BROLNem), z nichž dvě odzpívají dopoledne a dvě odpoledne. Večerní program je pak ve znamení různých her a soutěží pro děti a vrcholí vyhlášením dvaceti zpěváčků postupujícíh do finále. Po vyhlášení následuje volná zábava, kterou si zpestřujeme hraním písniček. Letos jsme hráli nejprve sami, pak se k nám připojil Filip Cíl a nakonec si někteří z nás zahráli i s BROLNem. Spát se šlo až pozdě v noci.

Nedělní dopoledne zaberou zkoušky finalistů, zatímco ostatní děti a jejich rodiče mají v programu návštěvy losinského zámku nebo ruční papírny. Odpoledne jsme my i BROLN doporovodili své finálové zpěváčky a pak už jen drželi palce.

Porota ve složení Olga Češková, Ludmila Bařinková, Zdeněk Bláha, Anna Buroňová, Jan Maděrič, Marie Matějová, Magdaléna Múčková a Václav švík to rozhodně (jako každý rok) lehké neměli. Letošní 19. ročník přivedl na svět prvního zlatého Zpěváčka z českých regionů – a to Jakuba Ošměru z Postřekova. To naši muziku trochu zarazilo – část totiž musela odjet hned po odpoledním finále. Ale Kuba je naštěstí velmi dobrý dudák, a tak se bez našeho doporovodu obešel. I na druhém místě se umístil zpěváček z chodské oblasti – Patrik Hradecký z Domažlic. Na třetím pak Nikol Stávková z Hodonína. Měli jsme obrovskou radost z úspěchů „našich“ českých dětí – také Elišky Rezkové, Matyáše Proroka, Kateřiny Vrzalové a Markéty Tiché, kteří si vyzpívali ceny sponzorů.

Přejeme jim i všem dalším zpěváčkům hodně radosti ze zpívání.

Do Mělníka jsme se letos netradičně dopravovali nikoli autobusem, ale po vlastní ose. Nicméně skládám poklonu všem organizátorům, tedy hlavně Honzovi, za to, že se festival vůbec konal. Vzhledem k nedávným povodním jistě nebylo jednoduché dát všechno dohromady.

V pátek odpoledne jsme se postupně sjížděli do kulturního domu, kde byly šatny a kde se také konaly zkoušky a první festivalový večerní program. Někteří z nás dojeli jen tak tak, zkoušky ale proběhly bez větších problémů.

Ve večerním programu měl Gaudeamus tři vstupy, z nichž zejména nově zrekonstruované Pastýřské zaříkání choreografky Aleny Skálové sklidilo velké ovace, navzdory tomu, že Markéta flétnistka tvrdila, jak moc se jí nepovedlo. 🙂 Po skončení pořadu a po převlečení do civilu, začala ve vstupní hale kulturního domu hrát sdružená muzika Gaudeamu a muziky z Chrástu. V přilehlé restauračce nabízeli pivo i dobré víno a hraní se protáhlo až do pozdních hodin. Poté jsme se přesunuli na místo ubytování, kde někteří šli spát a jiní pokračovali v zábavě, např. s bratry Slováky.

V sobotu začal festivalový program průvodem. Diváků bylo méně, než si pamatuji z minulých let, zřejmě to mělo i svou souvislost s povodněmi. Gaudeamu se v průvodu spojil s Kyticí, když muzika pomohla Mileně doprovodit taneční zastavení účinkujících dětí, mezi kterými jsou i ratolesti některých našich členů. Průvod skončil u brány do zámku – šli jsme se podívat na vyhlídku a zjistili, že voda už opadla a dramatické pohledy známé z televize se už nekonají. Po společné fotce jsme se rozprchli do kaváren, stánků a obchůdků, abychom se sešli po obědě až na odpolední části programu na zámku.

Na hlavním festivalovém pořadu, který se konal v krásném prostředí mělnického zámku, jsme měli vstupy dva. Druhý byl zároveň i posledním číslem programu. V něm Gaudeamus uvedl rekonstrukci tanců Aleny Skálové z pásma Obrázky Josefa Lady, které se divákům dle ohlasu velice líbily. Nám se zase hodně líbila Maruška zpěvačka, která ve svém účesu a kostýmu silně připomínala hostinskou z Postřižin.

Večer nás čekalo ještě večerní hraní „k tanci a poslechu“. Teď jsme ale měli chvíli volna, tak jsme se tedy rozešli po Mělníku – někteří z nás zhlédli část závodu Mělnické Jizerské padesátky, závod na běžkách dvakrát kolem náměstí s pivem za každé kolo a zdoláním několika překážek. Snadné to zjevně nebylo, ale závodníci se velmi snažili uspět i pobavit obecenstvo.

Posilněni večeří jsme se poté vrátili do Kulturního domu, kde probíhalo výše zmíněné hraní, zpívání a tancování.

Vystoupení pro VŠE mají vždy vysokou prioritu, a tak jsme se vpodvečer všichni sešli v překrásném prostředí Břevnovského kláštera. Převlékat se v historických prostorách salonků, které dříve pravděpodobně sloužily jako učebny, studovny či pokoje pro mnichy, je už samo o sobě zážitkem.

Samotné vystoupení pak proběhlo na nádvoří kláštera. Hosté z VšE při našem hraní a tancování jedli a popíjeli, ale přitom bedlivě sledovali naše výkony. Snad nejvíce je ale zaujala Kubova přednáška o vzniku dud, ve které mu asistoval jeho kamarád hrající na skotské dudy, oblečený samozřejmě v kiltu. Aplaus byl zasloužený.

Po skončení vystoupení jsme rozhodně nemohli odejít bez ochutnávky všeho dobrého, co se nabízelo, od šampaňského, přes lososa až po všelijaké dezerty. Mňam!

píše se …., ale už teď víme, že se naše muzika stala Laureátem MFF Strážnice 2013 za kvalitní interpretační výkon v pořadu Veselé chvíle v životě lidu českého!

Je právě sobota 31. 8. 2013, přesněji 4:15 ráno a někteří členové našeho souboru se probouzejí do tichého rána. Připravujeme se na odjezd do polských Katowic z pražského náměstí Jiřího z Poděbrad na Mezinárodní studentský folklorní festival.

Je to krásný pohled na ještě rozespalé obličeje některých přítomných, když se právě na tomto náměstí sejdeme. Za normálních okolností by takhle brzy nevstávali. Ale už se dělá prezenčka a můžeme vyrazit. Je přítomen i Chroustal. Nemůžeme. Chybí řidič i s autobusem. V 6:15 jsme však již naloděni v autobusu a vyrážíme směr Brno, Frýdek-Místek, Katowice.

Po příjezdu na místo určení hned dostáváme řízek s bramborem a nastrouhanou mrkví a už zase pospícháme, abychom stihli první vystoupení, které máme v Chorzowě s přejezdem na další do amfiteátru v Bytomu.

Zakončení dne je u sponzora festivalu, kde je pro jednotlivé účastníky festivalu připravena velká gardenparty. Panák střídá panáka, po chvilce jsou už někteří v roztomilé náladě. K tomu se účastníme polského národního večera, kde se naučíme nové taneční kroky. A tak se někteří souboráci přátelsky druží a seznamují.

Kolem půlnoci jsme už všichni v místě ubytování, rozdělujeme se do pokojů a hurá do postele, abychom načerpali sil na další den.

Neděle:

Kolem deváté hodiny ranní se společně s úsměvem na tvářích vítáme na hromadné snídani a po ní vyrážíme autobusy do místního kostela, kde je sloužena mše svátá. Každý soubor se tu prezentuje nějakou písničkou. Byl to fajny kulturní zážitek, když členové národního baletu z Beninu roztleskali celý chrám. Pak už jen společné hromadné foto před chrámem. Sice v dešti, přesto ale všichni řekli sýr (a nebo řízek???). A už frčíme „domů“ na oběd.

Před 14. hodinou odjíždíme na další vystoupení do Czestochowe. Sice nevíme, zda-li vůbec své umění místním divákům předvedeme, jelikož prší, ale nakonec vše dobře dopadlo. Odtud přejíždíme do Sosnowce, kde jsme po svém vystoupení, kterým jsme uzavřeli celý program v místním divadle, a po nástupu ostatních účinkujících na jeviště, byli obdarováni obrovským aplausem publika, které po chvíli celé povstalo. Při návratu „domů“ udělal náš řidič Tomáš naším autobusem pár trestných koleček na jednom z mnoha kruhových objezdů, za což byl odměněn velkým potleskem všech pasažérů.

Po návratu „domů“ proběhla večeře a přesně ve 24:00 nás čekal německý národní večer v místním studentském klubu. A pařilo se, a tančilo se a zpívalo se až do brzkých ranních hodin…

Pondělí:

Probouzíme se do propršeného rána. Někteří souboráci šli z německého večera spát až za světla, jak se sluší a patří na vychované folkloristy.

Po obědě všichni společně odjíždíme do Polského Těšína, kde máme nejprve krátký vstup na místním náměstí a poté se přesouváme do divadla, které bylo na večerní vystoupení soborů nakonec zaplněno do posledního místa. Celý program jsme uzavírali právě svým vystoupením „Loď a země“. Už podruhé jsme uzavírali celé představení v divadle. Je to náhoda, nebo nás dávají na konec jako hřeb večera? 🙂

Nicméně zkouška v divadle byla tak trochu o nervy. Rusové zabrali jeviště na minimálně 30 minut a zkoušeli sólový tanec ve chvíli, kdy měla proběhnout jen zvuková zkouška. Věra s Růžou neustále bombardovaly režisérku večera dotazy, kdy bude naše zkouška a že potřebujeme vyzkoušet nejen zvuk, ale i světla. „Loď a Země“ jako ryze divadelní kusy to zkrátka vyžadují. Nakonec jsme měli pidi zkoušku a večer dopadlo vše snad celkem dobře.

Poté jsme se rychle přesunuli k našemu autobusu a uháněli „domů“. Martin nás pobavil historkou o tom, jak se vřítil do autobusu a začal „nám“ něco velmi živě vyprávět. Když vtom si všiml, že je v úplně jiném autobusu. Zamžikal očičkama a plynně přešel do angličtiny a pozval vyjevené osazenstvo na náš národní večer, který nás ten večer čekal od 24:00.

Ve studentském klubu na koleji jsme se sešli už ve 23 hodin, abychom vše připravili. Pro příchozí jsme měli jako welcome drink naší tradiční Becherovku a utopence s chlebem a lázeňské oplatky k zakousnutí. Jako překvapení bylo učení tanců Mazurka a Doudlebská a poté proběhla i soutěž v pití piva. Tato soutěž proběhla v duchu soutěžících párů z každého zde přítomného souboru. Dle rychlosti pití naše pivo opravdu chutnalo.

Úterý:

Dnes se probouzíme do slunečného rána, ale někteří se spánkovým deficitem po náročném večeru/noci.

Po snídani vyrážíme (máme volné dopoledne) do nedalekého skanzenu zde v Katowicích. V 15 hodin už ale sedíme u oběda v místě našeho bydliště a poté odjíždíme do centra Katowic. Zde nás čekala projížďka historickou tramvají. Většina souboru se namačkala do druhého vagonu spolu s Portugalci. Jen my čtyři skalní, včetně mě a Věry :-), jsme zůstali v prvním vagonu s Beninci. Kdo nezažil jízdu v uzavřeném prostoru s bubenickým souborem, který tříská do bubnů s energií sobě vlastní, nikdy nepochopí, co jsme prožívali. Ale bylo to prima. Dokonce jsme provedli kontrolu jízdního deníku.

A pak hurá vystoupit, do průvodu a k místnímu kulturnímu domu na malé vystoupení. Opět jsme zažili skvělé publikum a příjemnou atmosféru.

No a den jsme uzavřeli hudebním večerem se členy Národního baletu z Beninu. Pokud budete chtít naučit něco málo z africké hudby, řekněte našemu Vojtovi, a pokud něco z afrického tance, řekněte naší Markétce.

Středa:

Dnes jsme se probudili opět do slunného rána. Ale co bylo ještě lepší, čekal nás úplně volný den. Po snídani odjíždíme na celodenní výlet. První zastávka je v solném dole ve Wieliczce. Vypadali jsme, jako vesničani poprvé ve městě. Spousty věcí jsme hltali s otevřenou pusou a hodně věcí fotili, jako turisté z Číny náš Pražský hrad. Dvouhodinová prohlídka byla opravdu krásná a ještě jednou děkujeme naší Haničce za překlad. Dle jedné pověsti, pokud žena políbí vous jednomu z určených trpaslíků v jeskyni, splní se jí přání. Hned bylo poznat, že naše holky jsou zvyklé na oholené muže, ani jedna trpaslíka nepolíbila. Byli jsme cca 130 metrů pod zemí a ušli jsme cca 2,5 km. Dohromady mají solné doly cca 300 km chodeb.

Po prohlídce solného dolu jsme přejeli do královského města Krakow. Tady byl dán rozchod. A každý si odnesl nějaký svůj zážitek a případně i nějaký suvenýr. U našich holek zvítězily opět náušnice a podobné cetky a u chlapců pivo.

Večer jsme se zúčastnili národního večera souboru z Portugalska. Jejich portské víno nemělo chybu, jak nám sdělila Růža, která si tajně chodila nalévat k jejich vedoucímu souboru. My ostatní jsme více tančili, takže jsme opět bohatší o pár tanečních krůčků.

Čtvrtek:

Dnešní ráno je opět slunečné. Po snídani jsme si dali malou zkoušku a po obědě odjeli na vystoupení pro hlavního sponzora festivalu, kde ještě s námi vystupoval taneční soubor z Ruska.

Bylo to velmi milé a přátelské setkání, ochutnali jsme spousty dobrot a fantasticky jsme si to užili.

Večer jsme strávili s indickým souborem na jejich národním večeru v místním studentském klubu. Jako welcome drink jsme dostali Absolut vodku a ochutnali jsme masovou směs okořeněnou pravým indickým kořením.

Pátek:

Opět se probouzíme do slunečného rána. Máme opravdu štěstí na počasí. Po snídani se přesouváme do chorzowského divadla, kde proběhla velmi dlouhá zkouška na večerní závěrečný koncert. Zde jsme měli dva vstupy a závěr byl opravdu dojemný, když všechny soubory společně zahrály a zazpívaly píseň Istebnianskie Beskidy, hymnu festivalu.

Poté se přesouváme zpět „domů“ a ve 23 hodin nás čeká společná slavnostní večeře pro všechny zúčastněné soubory v podobě rautu. Takže jsme si zaslouženě nacpali břicha.

Od 24 hodin je další národní večer, tentokrát souboru z Ruska. Jako welcome drink jsme dostali panáčka pravé ruské vodky a k tomu kyselou okurku. Po jedné hodině v noci jsme se přesunuli z klubu do vestibulu, kde jsme strávili krásné chvíle u cimbálu se slovenským souborem Čarnica. Byla to taková pěkná československá noc.

Sobota:

Po snídani vyrážíme na hromadný výlet do Istebny, která je téměř přesně na česko-slovensko-polském pomezí. Opět to byl dost dlouhý přejezd. Chudák Tomáš si na festivale opravdu mákl. Na místě navštěvujeme muzeum krajek a krásnou roubenku, která je přístupná jako muzeum. Někteří měli možnost si zahrát na nástroje vystavené v tomto muzeu. Tuto pouť jsme zakončili u fotbalového hřiště, kde bylo velmi pěkné pódium. Dobře jsme se tam najedli, někteří vyspali na greenu a také předvedli své umění místnímu publiku. Bohužel jsme byli nuceni zkrátit své vystoupení, na které jsme čekali o téměř hodinu déle, než byl plán. To Věra nesla nelibě, ale co se dalo dělat.

Den jsme zakončili opět ve vestibulu kolejí, kde nám k tanci a zpěvu hrála naše muzika.

Neděle:

Volné dopoledne tráví někteří dospáváním, někteří nákupem a někteří si vyrazili na procházku či na kafíčko do blízké kavárničky. Odpoledne už sbaleni odjíždíme na první vystoupení do Europarku v Katowicích, odkud přejíždíme na druhé vystoupení na Piekary Slaskie. A ve 20 hodin hurá směr domov, směr Česká republika, směr Praha. Plni dojmů, zážitků, klobás a zubrowky.

Náměstí Jiřího z Poděbrad nás přivítalo v pět ráno. A teď hurá do práce! 🙂 Doteď jsme se přece jenom poflakovali!

Píše se…

Výše v kronice se můžete dočíst o festivalu v Tuchlovicích. Tam nás také viděla jedna z organizátorek Mariánské pouti a Trhů lidových řemesel, konajících se jen malý kousek odtud, v Kamenných Žehrovicích. I byli jsme na tuto akci pozváni. Už poněkolikáté a letos se zadařilo.

Samotné vystoupení bylo v sobotu, ale někteří (přiznejme si to – téměř celá muzika) pojali tuto akci velkoryseji a už v pátek večer zajeli do Kladna, kde mají baráček rodiče našeho primáše Milana. A tam jsme trochu pogrilovali a pokecali a vůbec.

Jelikož každý něco přinesl, nepřišli zkrátka ani tanečníci druhý den, kam jsme pár mňamek dovezli. Tedy dovezla jsem je já, protože zbytek výpravy se vydal po svých a chvíli to vypadalo, že to nestihnou před prvním vstupem.

Nakonec ale dopadlo všechno dobře, minibus s tanečníky, všechna auta i pěší výprava se dostavily včas. My se stihli převléknout do krojů i pojíst něco dobrého od organizátorů, ktěří kromě koláčů připravili i výborný gulášek, který jsme velmi ocenili. V průběhu dne jsme původně měli vystoupit třikrát, ale nakonec byly vstupy dva, vždy po dalším hostu akce, divadle, které sledovali i někteří z nás a hodně se bavili. Počasí nás naštěstí nezradilo a nástroje i kroje zůstaly v suchu.

Mezi vystoupeními jsme si prohlédli řemeslné trhy, popili kávičku, medovinu a dali si něco dobrého na zub, ať už od organizátorů nebo ve stáncích. No a po druhém vystoupení převlek do civilu a hurá na Prahu.

Bylo to příjemné odpoledne bez nějakých stresů a hostitelé byli velmi milí. Děkujeme za pozvání.