Rok 2025

Vystoupení pro zahraniční studenty (10. 9. 2025)

Zápis se připravuje.

MFF Doina Covurluiului – Galați, Rumunsko (20.–⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠25. 8. 2025)

Středa

Zájezd do Rumunska začal skvěle. Na letišti jsme zdárně prošli kontrolou všichni včetně pušky na zajíce a vozembouchu a po klidném letu si nás v Bukurešti vyzvedl sympatický autobusák, který nás převezl do Galați. Cestou jsme zahlédli Karpaty, spoustu toulavých psů a i nejdelší most přes Dunaj. V Galați jsme se pak ubytovali v hotelu Orient, skočili nakoupit, povečeřeli steak s bramborem a prohlédli si noční město.

Čtvrtek

Čtvrtek byl pro nás volným dnem bez plánovaného vystoupení, a tak většina účastníků využila příležitosti si přispat. Na snídani formou švédského stolu jsme se scházeli většinou až mezi devátou a desátou hodinou dopolední.

Po snídani jsme se linkovým autobusem číslo 10 vypravili do centra města. Zde si někteří směnili peníze a téměř všichni si dopřáli zmrzlinu. Následovala společná fotografie u sochy rumunského premiéra z 19. století, I. C. Brătianua. Pořídili jsme ji předtím, než jsme se vydali zpět směrem k hotelu – tentokrát po promenádě lemované abstraktními sochami z různých materiálů, táhnoucí se podél Dunaje.

Po obědě se menší skupina vydala na průzkum západní části města s cílem najít vhodné místo ke koupání. Cesta k jezírku byla dlouhá a náročná – někteří se rozhodli v jejím průběhu vrátit. Přes železniční trať, koňskou ohradu a kolem několika toulavých psů jsme ale nakonec dorazili k betonovému molu, kde jsme se mohli osvěžit.

Po večeři jsme se potkali v souborových tričkách a Míša s Verčou v krojích. Galacký shuttle bus nás odvezl na oficiální zahájení festivalu. To spočívalo ve slavnostním nástupu krojovaných s vlajkou a máváním na podium a krátkým proslovem moderátora. Samotnému zahájení předcházelo zhruba devadesátiminutové vystoupení místního folklorního souboru, který svou energickou prezentací rozproudil celý galacký festival Doina Covurluiului.

Pátek

V pátek ráno jsme se vydali do botanické zahrady, která v průběhu festivalu sloužila každý večer jako prostor pro vystoupení a jiný program. Chtěli jsme si tedy projít i další části, kam jsme se zatím nedostali. Když jsme však dorazili na místo, s velkým zklamáním jsme zjistili, že vnitřní části botanické zahrady jsou zavřené. Přišli jsme o prohlídku skleníku, kde dokonce měli být i motýli. Náš ochotný průvodce Dejvid nám později objasnil, že vnitřní část botanické zahrady nyní slouží jako sklad pro festival.

Rychle jsme vytvořili náhradní program. Nalákala nás projížďka trajektem na druhý břeh Dunaje. Na začátku skupinou vládly pochybnosti, na trajekt jsme totiž čekali déle, než jsme předpokládali. Naštěstí nás tato skutečnost po uplynulých zkušenostech z Rumunska nerozhodila a dočkali jsme se! Na druhém břehu nebylo nic zajímavého, ale samotná cesta byla zážitkem.

Při odpoledním pařáku jsme se zchladili v místním aquaparku. Příjemně nás překvapily tobogány, na kterých jsme se zabavili na necelé dvě hodiny. Dejvid nám po celou dobu hlídal naše osobní věci. Děkujeme!

Večer jsme opět sledovali program, viděli jsme vystoupení Indonésie, Turecka, Severní Makedonie a Francie.

Sobota

Je to tady! Konečně přišel den, kdy jsme měli vystoupení a mohli místním ukázat krásu českého folkloru. Předešlý večer jsme zkoušeli na parkovišti (protože jiný prostor nebyl k dispozici), program jsme měli připravený, kroje vyžehlené, a tak jsme vstávali s pocitem, že jsme ready. Na co jsme ale připraveni nebyli, byl fakt, že pódium, na kterém jsme měli vystupovat, bylo celé křivé – konkrétně se svažovalo doprava. Bude veselo!

Po snídani jsme vyrazili autobusem na prostorovou a zvukovou zkoušku. Protože líná huba, holé neštěstí, vyjednali jsme si o 30 minut víc, než bylo původně v plánu. Krásná hodina a půl na prostorovku a pak na projetí celého programu v kuse. Jenže co čert nechtěl, ten den hodně foukalo. Ne že by nás vítr přímo shazoval z jeviště (o to se postaralo křivé pódium), ale mikrofony vítr neměly rády. Zvukovka tak probíhala hlavně tak, že se Linda přestěhovala ke zvukaři a celou hodinu a půl s ním ladila, co se dalo. Když už se zdálo, že je všechno optimální, foukl vítr a mikrofony začaly vazbit. „Snad večer foukat nebude, protože s tímhle nic neudělám,“ prohlásil zvukař. „No, uvidíme, nějak to dopadne,“ odpověděla Linda.

Zkouška byla za námi, hurá zpět na hotel. Po vydatném obědě jsme měli ještě čas na krátký odpočinek a finální přípravu krojů.

„Hlavně to nezapomeňte tahat zpátky nahoru! Budeme padat do strany, tak to bude fuška,“ říkali jsme si ještě před vstupem na jeviště. Gravitace ale byla neúprosná, a tak jsme už během prvního ostrého vstupu zjistili, že tohle bude nadlidský výkon. Zpětně, když jsme se dívali na video, tahali jsme to fakt dobře! Pár karambolů sice bylo, ale divácké oko si určitě ničeho nevšimlo.

Neděle

V neděli nás po snídani odvezl autobus do přístavu. Tam jsme se společně s ostatními soubory nalodili a vyrazili na vyhlídkovou plavbu po Dunaji. Trasa „k mostu a zase zpátky“ trvala necelé tři hodiny a kromě baru s občerstvením nás na cestě doprovázel rumunský dýdžej s reprodukovanou hudbou. Na přídi se pak realizovala naše vlastní produkce v podobě dvou ukulelí a sboru.

Když jsme zdárně přistáli a byli zpět na souši, někdo pravil: „Bohouši, jdeme na oběd.“ I šli jsme. Respektive jeli autobusem, i když pěšky by to možná bylo rychlejší. K obědu byla ryba s očičkem a polentou.

Po odpoledním klidu, který trval asi dvě hodiny a končil v pět, jsme se převlékli do krojů a vyrazili. Tentokrát žádná zkouška, jen vystoupení. Konkrétně patnáctiminutové. V závěrečném programu se předvedlo všech osm souborů, my s pořadovým číslem sedm a pásmem českých tanců. Skočná, Sousedská, Měl jsem holku, Hulán a Utancovaný. Celí utancovaní jsme sečkali na děkovačku. Moderátorovi jsme sice nerozuměli, zato jsme dostali skleněnou pamětní plaketku.

Na hotelu na nás čekala večeře, při které jsme „vydražili“ dárky, co jsme dostali od festivalu a ostatních účinkujících. Zájemců o propisky a podtácky se v našich řadách najde nepřekvapivě hodně.

Posledních pár hodin před půlnocí strávil soubor ve znamení balení a spánku. O půlnoci se ale všichni shromáždili, aby popřáli souborovému jubilantovi.

Pondělí

Pondělní den byl velmi důležitý zejména pro chlapce z pokoje 405 – Míru a Martina. Míra se dožil životního jubilea, a tak jsme mu hned v 0:05 rumunského času popřáli písní a drobným darem. Byli jsme první, protože žádný Mírův gratulant se zrovna nenacházel ve východnějším časovém pásmu. Pak jsme s Francouzi naplnili až po strop autobus a vyrazili na noční jízdu do Bukurešti.

Zatímco téměř celý soubor seděl v letištní hale odbaven nebo třeba letěl ku Praze, výše zmínění pánové stále trčeli neodbaveni v Bukurešti. Ze záhadného důvodu na ně nezbylo místo v letadle. Proto byli vysláni na zážitkovou cestu rumunských aerolinií do protesty bouřícího Bělehradu a odtud do Prahy. Nicméně po celodenním zásobení historkami z cesty i oni dorazili o 11 hodin později do Prahy a udělali tak pěknou tečku za trochu zmateným a podivným, ale velmi zábavným festivalem.

Aplauzee.

Dny si rozdělili a zápis napsali Martin, Michal, Verča, Linda, František.

XXV. poberounský folklorní festival Staročeské máje (17. 5. 2025)

V sobotu ráno se nás většina sešla na autobusovém nádraží na Smíchově a vyrazili jsme autobusovou linkou do Mníšku pod Brdy.

Na místě jsme zjistili, že se do mini šatny za jevištěm plné malých dětí, které vystupovaly před námi, opravdu nevejdeme. Nedali jsme se tím zaskočit a převlékli jsme se do krojů na parkovišti mezi zaparkovanými auty. Naštěstí nepršelo, i když původní předpověď počasí nebyla úplně příznivá. Postupně jsme se všichni sešli včetně těch, kteří dopisovali přijímačky na vysokou školu a doprovázeli své blízké do nemocnice.

Vystoupení mělo začít od 11:00. Celkově byl ale program v předstihu a tak nastala situace, že nás místní moderátor ohlašoval už od 10:45. Doufám, že tak renomovaný soubor z Prahy nepůsobil dojmem, že neví, v kolik hodin má nastoupit na jeviště.

Pod taktovkou zatupujícího primáše Františka jsme předvedli Tancmuziku, Mazurku, Sousedskou, Hulána, Utancovaného a  několik částí z Jídla. Vše proběhlo bez větších komplikací a kromě průpletu v Mazurce, kde by neměla nastat situace, že se potkají tanečník s tanečníkem a tanečnice s tanečnicí, a kupodivu se to několika lidem povedlo, jsme si vystoupení na malém podiu s jedním vstupem a v omezeném počtu lidí užili.

Vše jsme zakončili dršťkovou a pivem v místní hospůdce.

Eva

30. ročník středočeského folklorního festivalu Tuchlovická pouť v Tuchlovicích (3. 5. 2025)

Gaudeamus zas je tu
v Tuchlovicích na pouti,
od prvního ročníku
do kulatých třiceti.

Tyto verše jsou první slokou „gratulační“ písně na melodii studentské hymny Gaudeamus igitur, s níž jsme se letos vydali na Tuchlovickou pouť, a zároveň výstižně popisují historii, kterou náš soubor s festivalem sdílí. Kromě písně – za ni vděčíme Evě Živné – jsme jako dar k třicátým narozeninám přivezli dort, který upekly Anička Musilová a Verča Janatová.

Dopoledne nás čekalo vystoupení v parku na návsi, tento rok s pásmem Dobré jídlo, dobré pití, základ všeho živobytí. Poté následovalo společné focení, prostorová a zvuková zkouška v letním kině a oběd. Všechno v lety prověřeném sledu.

Po obědě zbývaly do začátku hlavního programu ještě necelé dvě hodiny, které každý využil po svém. Část souboru se vydala na pouť a na tradiční autodrom, Martin s Bárou ke starostovi, jiní si dopřáli polední klid.

V hlavním programu jsme se v první půli představili s číslem Zlatá brána, které premiérovalo na vánočním vystoupení, a v půli druhé s o rok starším Kolečkovým furiantem.

Po konci programu odjela část souboru po vlastní ose domů. Zbytek zůstal na večeři a koncert kapely Ensemble FLAIR a domů odcestoval autobusem.

Celkově jsme si i díky přízni počasí jubilejní ročník moc užili a budeme se těšit na viděnou příště.

Fotky zde.

František

Jízda mašinkou s Gaudeamem (26. 4. 2025)

Zápis se připravuje, fotografie si můžete prohlédnout zde.

Vynášení Morany v Kralupech nad Vltavou (6. 4. 2025)

První dubnovou neděli, kdy jarní slunce již odvážně zápolí se zbytky zimního chladu, jsme se vydali – jak už bývá krásnou tradicí – na vynášení Morany. Akci plnou veselí, úsměvů a přívětivé atmosféry pořádalo DDM Kralupy nad Vltavou.

Odpolední program zahájily v 15:00 s vervou a radostí děti z místních kroužků, které rozehřály srdce přihlížejících. Poté, v 15:50, jsme na scénu před Domem dětí a mládeže nastoupili my. Diváci se mohli potěšit známými tanci jako Tancmuzika či Po prádle, ale i novými choreografiemi z dílny našich nadějných začínajících tvůrců – například hravou Mazurpolkou. Vítr sice trochu štípal 0do tváří, ale slunce bylo odhodlané nepustit zimu zpět – a diváci zůstali.

Po vystoupení jsme se všichni přítomni za doprovodu místní dechovky vydali průvodem na lávku přes Vltavu. Tam jsem já, společně s Verunkou Janatovou, dostal tu čestnou a zodpovědnou úlohu: svrhnout Moranu do proudu Vltavy. Morana se s grácií snesla do vln, vplula pod most a vydala se na svou symbolickou cestu pryč z naší země.

A tak jsme se rozloučili se zimou. Jaro je tu – a s ním i začátek nové folklorní sezony.

Třikrát hurá!

Michal

Velikonoce na Mariánském (4. 4. 2025)

Pražský magistrát zahájil 4. 4. 2025 velikonoční trhy na Mariánském náměstí nejen pestrým programem na pódiu, ale i vernisáží výstavy fotoobrazů středočeských a pražských krojů, které jsou součástí publikace Tradice v obrazech fotografa Václava Šilhy. Gaudeamus VŠE byl při tom.

Díky Janu Úlovcovi, bývalému tanečníkovi našeho souboru, který pro tuto knihu připravoval právě kroje středních Čech a Prahy, se projektu, coby aktéři na fotografiích, mohli účastnit někteří členové našeho souboru. Díky tomu jsme byli osloveni, abychom na vernisáži 4. 4. vystoupili.

Pódium bylo malé, pouze 6×4 m, a tak byla muzika postavena dolů před pódium. Naštěstí nepršelo, naopak bylo nádherně. Představili jsme se nejprve Tancmuzikou a zbrusu novou Mazurpolkou, kterou připravili dva naši mladí tanečníci – choreografii postavila Anička Musilová na hudební úpravu Martina Janaty. Následovaly sólové tance Hulán a Sousedská, dívčí tanec Královničky a Utancovaný, prokládané písničkami. Na závěr třicetiminutového programu jsme zařadili stylizovaný tanec Jak k jídlu, tak k dílu, který je sestřihem z pořadu Dobré jídlo, dobré pití, základ všeho živobytí choreografky Aleny Skálové. Ten byl nakonec i v souladu se zahájením trhů.

Vystoupení se zdařilo. Počasí nám přálo a hojná divácká účast nás až překvapila. Pochvala patří zvukařům, kteří perfektně ozvučili jak muziku, tak zpívající tanečníky na pódiu.

Kávička v Clam-Gallasově paláci, kde jsme se převlékali, byla příjemná. Závěrem se dostavil i autor projektu Tradice v obrazech Václav Šilha a některé z nás u fotopanelů vyfotografoval. Na fotky se těšíme.

Odpoledne jsme zakončili někteří značnou porcí zmrzliny, jiní v hospůdce.

Věra Fenclová

Vystoupení pro zahraniční studenty (20. 2. 2025)

20. 2. jsme již tradičně tancovali pro zahraniční studenty, kteří přijeli studovat na VŠE. Připravili jsme si tance Utancovaný, Sousedská, Prádlo, Když jsem šel včera od milý a Staropražské. Vystoupení tanečníků proložila muzika několika písničkami. Martin Janata naučil studenty písničku Dudlaj, dudlaj a připravil si pro ně malý kvíz, co název znamená. Na výběr byly tři možnosti: zvuk, který dělá krocan, značka piva nebo název české vesnice.

Po vystoupení jsme se občerstvili chlebíčky a pitím. Tento rok sice chlebíčků nepřebývalo tolik jako ten minulý, ale i přesto se naši tanečníci činili. Nejvíc jich snědl František a to sedm. Na druhém a třetím místě se umístili Jíra a Michal Živní, každý snědl šest chlebíčků. Děkujeme za pozvání a v dalším semestru se opět těšíme.

Lucka Setnická

Novoroční posezení (7. 1. 2025)

Zápis se připravuje.